Závodní inženýr Robin Dolejš včera vyjádřil s výsledky spokojenost….
David: Když byl spokojených Robin, musím být spokojený i já (smích). Donington hodnotím velmi pozitivně. V první řadě auto hodně zrychlilo. A asi málokdo zaregistroval, že jsme v průběhu celého víkendu neměli s Chrisem ani jednou technické problémy a dokončili všechny jízdy. Navíc jsme ustáli vedro.

Přes veškerou spokojenost ale není, alespoň podle mého názoru pětadvacet bodů, nic moc?
David: V tomto ohledu jsme opravdu nevytěžili maximum. Na druhé straně jsem zažil závody, kdy jsem měl slušné body, ale měl jsem jasno v tom, že se jedná o dílo náhody. V Doningtonu jsem měl hodně velkou smůlu. V sobotu mě zablokoval Uwe. V nedělním pohárovém závodě jsem raději uhnul Jochenovi, jinak hrozilo, že skončíme mimo okruh. Sobotní příběh ze závodu s hendikepem bych si nejraději vůbec nekomentoval.

Čím to?
David: Nechci, aby si někdo myslel, že se za každou cenu navážím do Markuse Bösigera. Byl jsem evidentně rychlejší, na okruhu byla spousta místa pro dvě auta. Přesto Markus raději riskoval kolizi, na které jsme nakonec prodělali oba. Kromě mě s sebou vzal ještě jednoho jezdce, paradoxně se jednalo o další renault.

Robin včera hovořil o vláčku, kdy se za sebou seřadí skupina pěti jezdců, kteří jedou nalepeni těsně za sebou. Jak moc to ovlivňuje jezdecký styl?
David: Je to více o hlavě. Najednou víš, že pokud uděláš chybu a dostaneš se mimo trať, ztratíš nikoli jednu či dvě, ale rovnou pět pozic. Proto je dobré jezdit rychle a čistě, nesnažit se všechno urvat silou. Někteří jezdci to ještě v Doningtonu nepochopili. Nicméně věřím, že jim to dojde. Čím dříve, tím lépe.